Snad... Jednoduchá odpověď, která mi bez promyšlení proletí hlavou. Je to široký pojem... Umět se správně rozhodovat je v každém případě velmi praktická vlastnost do života, ale jak poznám, že mé rozhodnutí je právě to správné? Každé rozhodnutí je svým způsobem sázka. Vsadím a ukáže se výsledek...

Slyšela jsem takovou moudrou větu, která je vhodná k zamyšlení : ,, Není ti 18? Nesázej! ’’ Je snadné to říct a snažit se poučit tím druhé. Těžké je to praktikovat. I to nejmenší dítě sází. Bez sázek se nedá žít. Vždyť i život je sám o sobě sázka a risk!

Sázka... co je to vlastně za slovo? Představa obsahu tohoto pojmu je prostá. V mysli lidí vyvstane Las Vegas. Noční život, kasina, hrací automaty, prostopášní lidé a peníze. Ta blýskající se kolečka, která v kapsách příjemně ztěžka cinkají, a pestrobarevné papírky věčně zmuchlané a zohýbané v ošoupaných peněženkách. Je zvláštní, jakou mají moc...

Jenže sázka není jen o penězích, to si málokdo uvědomí. Je to rozhodnutí a rozhodnutí je výzva. I když jen nepatrná, mnohdy o tom ani nevíme. Nepřemýšlíme nad tím, je to pro nás automatické. Stejně jako u stroje. Ví, že po tomto kroku následuje další. My víme, že daný problém má několik řešení, a je na nás, abychom vybrali to nejvýhodnější.

Jsme žijící roboti. Téměř dokonalí. Od strojů nás odlišuje pouze tělo. Kosti, svaly, orgány a možná i delší '' životnost ''. Máme v sobě zakódované jednání. Říká se tomu instinkt. Robot to má v sobě naprogramované. Nad kroky nepřemýšlí. Jednáme tak i my. Sedím u stolu, prsty mi dopadají postupně na požadované písmeno na klávesnici a opět se zvedají. Mám před sebou propisku. Vím, že pokud s ní chci něco napsat, musím ji uchopit a zvednout. Zatlačit na ni a začít psát. Po ukončení činnosti ji odložím. Snadné. Nejsme ale dokonalí. Chápeme, že pokud je něco rozžhavené, může nás to poranit, tudíž na to nesaháme. Pokud nepřemýšlíme a jednáme zbrkle, spálíme se. Rozdílnost mezi stroji a lidmi. Člověk je ukvapený, citlivý a zranitelný. A hlavně dělá chyby!

Co se skrývá pod slovním spojením správně se rozhodovat? Čeká mě vstup na střední školu. Nevím, zda je můj výběr správný. Doufám. Nic jiného mi nezbývá. A ani nevím, zda bylo správné rozhodnutí můj první nádech. První okamžik na tomto světě. Nebyla jsem připravená na vnější prostředí. Nikdo se mě neptal, zda se chci už narodit. Vylezla jsem ven a ani nevím proč. Přestřihli pupeční šňůru a na důkaz mého vývoje mi udělali jizvičku, co mám dodnes – pupík. Vdechla jsem do sebe atmosférický vzduch a přestala přijímat kyslík z těla své matky.  Začaly mi pracovat plíce. Stala jsem se samostatným žijícím článkem, i když si to stále nepřipouštím. Citová vazba k mým rodičům je velká. Bylo to všechno správné rozhodnutí? Otázka, na kterou neexistuje odpověď.

Ale za svůj život jsem vděčná. Pro mě to bylo to správné rozhodnutí.

V Babylonii nechal král Chammurapi sepsat zákoník, kde též zaznělo: ,, Oko za oko, zub za zub. ’’          Přemýšlím nad významem... Jaké by bylo užití v praxi? Vrah brutálně zavraždí mladou dívku, která má celý život před sebou. Mohla být úspěšná politička, doktorka, profesorka, vědkyně. Mohla mít rodinu, hromadu dětí, milujícího manžela a práci, která by ji naplňovala. Její rodiče by se radovali   z vnoučat a těšili se pevnému zdraví a vysokému věku. Celý tento krásný sen je mžikem pryč. Rozplynul se jako Malá mořská víla, která nechtěla ublížit milovanému princi. Rodiče již nikdy nebudou tak šťastní a veselí. Dceru budou vídat  jen na fotografiích a klást si otázku: ,, Proč ona? Proč my? ’’ Násilníkovi budou přát co nejvyšší trest. Trest smrti. I když  ví, že jim to dceru nevrátí. Hořce nesou smrt a nesnesou pocit, že vrah stále dýchá stejný vzduch jako oni. Jak musí být soudci, který vraha soudí? Jaký musí být pocit říct, že mu ukončí život? Ale zabil mladou dívku! Byla skoro ještě dítě... V naší republice je trest smrti zrušen. Otázkou je, zda to bylo správné rozhodnutí. Vzal život. Vzal naděje, sny a dítě. Půjde do vězení jen na pár let. Jeho čin bude kvalifikován  jako jednání v nepříčetnosti. Za dobré chování může v polovině trestu požádat o propuštění. Trochu málo za zmařený lidský život...

A co takový transplantační tým lékařů? Po havárii přivezou těžce raněného mladého muže. Nemá šanci na přežití. Jeho mozek je mrtvý. Žije pouze jeho tělo. V kritickém stavu je i matka několika dětí, která čeká na transplantaci srdce. Aby ona mohla dál žít, někdo umře. Lékaři mají dárce. Mladíkovo srdce je vyhovující. Je ale správné rozhodnutí vzít jemu život, aby ona mohla žít? Myslím, že ano. Sice už prakticky nežije, ale stále může pomoci druhým. Lékaři dají ženě šanci na život. Správná volba!

Lidé mají s rozhodováním problémy, i když o tom neví. Nejsou si jisti svým jednáním. Na každém kroku přemýšlejí o dalších. Má otázka tedy zůstává stále nezodpovězená. Umí se člověk v životě správně rozhodovat? Nevím. Neexistuje odpověď. Život je správné rozhodnutí a je to sázka, ve které sázíme dál. Je to hra, která má svá pravidla a podmínky. Je jen a jen na nás, jaké podmínky si stanovíme...

Člověk přijde na svět v pravou chvíli a odejde, když se naplní jeho čas. Dříve, či později... Každý   z nás...

Pavla Kolíková, 15 let, 9. A, ZŠ Komenského 17, 344 01 Domažlice