Úvodem k tomuto tématu bych ráda řekla, že se změnou zákona ohledně snížení právní zodpovědnosti plně souhlasím. Už mnoho let se diskutuje o tom, od kterého věku by měl být mladý člověk právně zodpovědný za své činy. Nejprve byla právní zodpovědnost snížena z 16 let na 15, poté se dokonce diskutovalo o snížení na 14 let. Mladiství jsou čím dál tím drzejší a stále méně si uvědomují důsledky, které může jejich nezodpovědné chování mít.

Můj osobní názor na věc je, že za nevhodné chování mládeže může především společnost a její laxní přístup k prevenci kriminality a k výchově dětí ke slušnému chování. Děti jsou vychovávány k tomu, aby si život jen užívaly a nemyslely na realitu a povinnosti, které by měly plnit. Je to vina každého z nás, že jsme takoví, jací jsme. Nicméně, pokud nám naše okolí dává možnost dělat věci, které nejsou správné, tak je zcela jasné, že toho budeme zneužívat.

Mladí lidé vždy a v každé společnosti měli sklony k rebeliím, ale až v posledních desetiletích se tento jev vyhrotil do rozměrů jak je známe dnes. Dříve bylo naprosto samozřejmé, že se dítě snažilo učit, pokud mu k tomu vůbec byla dána možnost, doma muselo pomáhat rodičům, odpoledne bylo rádo, že si může jít na hřiště hrát se svými vrstevníky a večer ulehalo nejpozději v devět hodin do postele.

Dnes už tomu tak bohužel není. Většina mých vrstevníků je znuděná svým vlastním životem natolik, že když už se přinutí, aby šli ven, místo toho, aby seděli u počítače, tak se s kamarády jen tak někde poflakují a nudí se. V takových okamžicích vymýšlí hlouposti a ty většinou vedou i ke kriminalitě, neboť jejich věk jim dovoluje a vyloženě je vybízí k tomu, aby nějakou lumpárnu provedli. S tím je spojeno například i kouření, nebo braní drog. Sami uznejte, že nemine den, kdy byste neviděli partičku dětí kouřit za rohem. A co je horší, oni se za to ani nestydí. Naopak. Cítí se dospěle a důležitě.

Slýchám to v jednom kuse v televizi, že nějací nezletilí vtrhli do obchodu a vykradli pokladnu, nebo že upálili kočku, nebo dokonce ubodali starou ženu v jejím vlastním domě. Je to až dech beroucí, že někdo v mém věku může něco tak hrozného udělat. Nechápu to. Copak nemají žádné svědomí? Proč to jenom dělají?

Podle mě, když člověk nabude patnáctého roku svého života a dostane občanský průkaz, měl by také spolu s tím pocítit jaké to je mít povinnosti a zodpovědnost. Je důležité, aby byly stanoveny hranice již v útlém věku, protože mi přijde dosti nepravděpodobné, že by se někdo, kdo v mládí dělal jenom problémy, mohl v pozdější "dospělém" životě začlenit do společnosti jako slušný občan.

Je správné, že byla věková hranice posunuta, ale myslím si, že to zdaleka nic neřeší. Nápravná zařízení, která jsou vyhrazená pro "problémovou mládež" nejsou dostatečně přizpůsobená k tomu, aby mladistvým pomohla. Často se stává, že právě z těchto ústavů odcházejí chráněnci ještě horší, než když tam přišli. Myslím si, že do těchto institucí by se mělo investovat mnohem více peněz a měl by se klást větší důraz na péči o dané delikventy.

Jsem přesvědčena, že vzpurné chování a rebelie s ním spojená pramení především ze špatného rodinného zázemí. Znám plno lidí, kteří se snaží  svým neadekvátním chováním jen kompenzovat nepochopení a problémy v rodině. Vztekají se a cítí se ukřivdění, proto chtějí ze situace ven. Ti, kteří jsou někde nějakým způsobem šikanováni, hledají možnost, aby jinde mohli šikanovat jiné. Škola by měla být hned na druhém místě po rodině, kde by mladým vštěpovali slušné chování a vychovávali je pro morální dospělý život. Zamysleme se ale: "Je tomu opravdu tak? K čemu nás ve skutečnosti vychovává škola? Není to spíše výchova ke konkurenčnímu boji, nebo k tomu, že kdo má větší lokty, vyhrává?"

Když se na tuto tématiku podívám z globálu, mohu říct jen jedno: pokud chci být občanem, musím dodržovat zákony. Pokud chci být dospělá, musím umět být zodpovědná. Mám-li zájem být šťastná, musím pro to něco udělat. Nic není zadarmo a šťastný život už vůbec ne.

Barbara Maria Schweizerová, 15 let, Gymnázium Jana Blahoslava, Lány 2, 664 91 Ivančice