V lese se konají zvířecí závody. Medvědi, jeleni, veverky i sýkorky, prostě všichni se usazují na místa, ze kterých je dobrý výhled. Kdo asi vyhraje? Ptají se jeden druhého. Taková událost, to v lese ještě nebylo.

No, pár odvážlivců se rozhodlo uspořádat soutěž v běhu. Napadlo to zajíce, který už dlouho chce v něčem porazit vlka i vlčici. Vyzval je před zraky ostatních a někteří se rozhodli přidat taky.

Zapomněli však na chytrou lišku. Chodila bezradně po lese a viděla, jak si všichni o něčem šuškají, něco šijí, staví, ale ona nevěděla co. Rozhodla se tomu přijít na kloub. Nikdo ji sice neměl moc v oblibě, ale při takové události… Zastavila na cestě jednoho chrobáka a zeptala se, o čem si všichni pořád povídají a co vyrábí. Chrobák byl opravdu překvapen, ona o tom neví! Všechno jí tedy vysvětlil a liška pak spokojeně odešla do své nory.

„Tak závody?“ přemýšlela, „a oni mi to neřekli! Asi nechtěli, abych s nimi běžela. Já bych je totiž porazila!“ Liška si myslela, že ji nepozvali schválně!

Něco na ně vymyslím! Liška spřádala plány až do dne závodu. Potom celá natěšená sbalila věci a šla do arény.

Postavila si budku hned vedle hlediště. Vylepila cedule, připravila krabice a začala vyřvávat po celém lese: „Pojďte říct, kdo bude vítězem. Dejte něco svého a pak dostanete něco mnohem lepšího!“ Všem se to zdálo jako lákavá nabídka. „Jistěže vyhraje vlk!“ volala vlčice a utíkala do svého doupěte pro upečené koláče. „Můj zajíc je jistě nejrychlejší!“ řekla si zaječice a už si to hopkala přes les do svého domku.  I další zvířátka měla jasno. Liška se směje a připravuje si papír a tužku.

A už tu je zpátky vlčice i s koláči. „Vyhraje vlk, na to vezmi jed!“ řekne a položí koláče do krabice. „Jistě, jistě. Určitě vyhraje vlk,“ souhlasí liška a zapisuje si: Vlčice, koláče. „Až vlk vyhraje,“ povídá liška vlčici. „můžeš si vybrat, co budeš chtít. Ale když prohraje…“ „Ale on neprohraje, tak je to jedno!“ Vlčice se jde posadit na svoje místo. Žába stojící ve frontě říká své sousedce: „On ten vlk asi dobře běhá. Když řeknu, že vyhraje on, nikdo se to nedoví. On můj žabák není zas tak dobrý. A když to říká i liška, ta byla vždycky taková chytrá.“ „Tak tak, můj králík zrovna tak,“ přikyvuje králičí maminka. „Tak, tak,“ povídá paní ježková. „Máte pravdu,“ souhlasí zaječice.

Všichni už jsou zapsaní na liščině seznamu. V krabici jsou různé koláče, hrnečky, bundičky, boty i šátky. „Já jsem si myslela, že řeknou vlka. Vždyť je to můj příbuzný.“ Liška složí papír do malého čtverce a strčí ho do kapsy. „Teď jenom zařídit, aby vyhrál někdo jiný,“ řekla si liška a vydala se k řece.

A liška si už hoví v křoví a vedle sebe drží složená polena. Plivne si do dlaní a vezme jedno do ruky. „Už běží,“ křičí obecenstvo, „a vlk má náskok.“ Když zaběhl za roh, kam nikdo neviděl, z křoví se najednou vyvalila hromada dříví. Vlk se nedíval pod nohy a zakopl. „Au!“ vykřikl. To byl signál pro ostatní. Pořádně se podívali a běželi dál. Přeskákali všechna polena, byla to hračka. Jediný zajíc se zastavil. Ošetřil vlkovi nohu a běžel dál. Už je asi nedožene.

Liška spokojeně šla do své budky. Dívala se směrem k cíli. Jako první proskákal žabák a hned dostal medaili.

Všechna zvířátka šla rozčileně za liškou do budky. „Kdepak,“ zavrtěla hlavou, „prohráli jste! Možná byste líp přemýšleli, kdybyste si poslechli, co se stane, když vlka někdo porazí. Všechno, co jste mi dali, je teď moje. A je to vaše chyba. Vždyť sázení, to co jste právě udělali, je o štěstí. Příště si to dobře rozmyslete. Vždyť: KDO CHCE MOC, NEMÁ NIC! Ta věta platí.“

A platí dodnes. Není to vždy jako v příběhu s liškou. Ona je podvedla. Ale to co řekla, je podle mne pravda. Vždyť sázení je hlavně o náhodě.

Možná si řeknete: Jednou se to může podařit, jednou přece můžu vyhrát. Ale pozor! Jednou vyhrajete a potom to budete zkoušet dál. Třeba v dostizích, nebo v SAZCE.

Já tedy sázet nebudu.

Není ti 18? Nesázej! - A myslím, že to platí pro všechny.

Marie Pavlatová, 14 let, Klasické a španělské gymnázium, Brno-Bystrc 635 00, Vejrostova 2